O počátcích a paměti rodu Jampílků v Čechách

Na památku předků našich a pro pokolení budoucí sepsány jsou tyto listiny.

V této části rodových listin, jež dostupné jsou po přihlášení, shledáte paměti a svědectví rodu Jampílků, jež po léta shromážděny byly z pověstí rodových, pamětí starců, zápisů kronikářských, knih církevních i jiných pramenů věrohodných.

Rod Jampílků mezi rody starobylé se řadí a ke stavu selskému náleží. Kořeny jeho dle nejstarších listin písemných sahají v zemích Českých až ku konci století třináctého. Nejprvnější zmínky o našich předcích nalézají se ve východních Čechách, zejména pak ve vsích Běchary, Budčeves, Cholenice, Drahoraz a Pševes, ležících poblíž města Kopidlna. V těchto místech jednotlivé větve rodu po mnohá pokolení sídlily a zanechaly zde stopu nezanedbatelnou.

Tak kupříkladu v Cholenicích dle zápisů dochovaných v knihách matričních žijí potomci tohoto rodu již dvanáctou generací – tedy bez přerušení po více než tři staletí. Však dle kroniky obce, kde psáno jest: „Rod Jampílků v obci jest od patnáctého století“, je to patrně již staletí šest.

O stavu selském a řemeslech předků

Jampílkovi byli po staletí rolníky (láníky, půlláníky, třičtvrtěláníky, chalupníky i domkáři). Však nezůstali toliko u pluhu a radlice, mezi předky se s časem objevovali řemeslníci i lidé kupeckého ducha (kováři, klempíři, zedníci, pekaři, krupaři, řezníci, kupci, hostinští a zahradníci).

Osud rodu se po roce 1948 zle obrátil, kdy nový režim komunistický zpřetrhal pouta k gruntům rodovým. Mnozí byli ze starobylých gruntů vyhnáni, majetky zabaveny.
Posledním známým hospodářem, jenž této svévoli vzdoroval, byl Václav Jampílek (1911–2001) z Cholenic, jenž již od mládí svého praporečníkem Selské jízdy býval. Po navrácení půdy rodové v letech devadesátých opět počal se synem a vnuky hospodařiti a činil tak až do roku 2000.

Dnes již v našem pokolení rolníků jest poskrovnu, avšak nalezneme mezi potomky lidi umu kupeckého, učené doktory lékařství, lékárníky, doktory práv, profesory farmacie i mistry různých řemesel.

O původu jména Jampílek

Příjmení „Jampílek“ nese zjevně kořen cizozemský, neboť dle pověstí, jež v rodě kolují, prý pochází z jména „Jampilék“, což po francouzsku znělo by „Žempilék“. O tomto původu vypráví se zejména mezi větvemi cholenskou a drahorazskou.

Podle rodových bájí předkové naši přišli z jižní Francie, kráčejíce přes Švýcarsko ku Čechám; jiní pak míní, že původ bráti se má z Němec středních či z krajin, jež dnes Rakouskem slují. Všechny tyto pověsti a ústní podání uchovány jsou v příslušné části těchto listin.

Záznamy písařské a důkazy písemné

Pověsti, nechť slouží k paměti, však pravý základ rodu náleží hledati v úředních knihách a zápisech kronikářů. Tak v kronikách Cholenic, Pševse či města Libáně nalézáme zmínky o jménu Jampílek již od století třináctého.

Tak kupříkladu v gruntovní knize obce Běchary léta Páně 1625 uvádí se jméno Jiřík Jampílek, po jehož smrti majetek dán byl vdově a devíti dítkám – což svědčí o statku již dříve dobře založeném.

V Kronice libáňské se mimo jiné také uvádí: „Jan Jampílek ve vězení na Veliši prohlásil, že by raději sám dříví na hranici snesl, než by ke katolictví přestoupil“. Za tato slova ho libáňský hrdelní soud odsoudil a on byl skutečně 31. července léta Páně 1651 upálen.

V Kronice obce Pševes jest psáno: „Ve statku Dubských ve Pševsi býval rod Jampílků, který jest v obci asi z konce třináctého nebo začátkem čtrnáctého století. Předek tohoto rodu byl francouz jménem Žampilék“. Jakým způsobem předek rodu tohoto do Pševse přišel o tom není psáno.

V Pamětní knize obce Cholenice na straně starousedlíků zapsáno je: „Rod Jampílků v obci od patnáctého století“.

Rodopisné bádání a práce současná

Patrně první snaha zmapovati celý rod podniknuta byla v šedesátých letech dvacátého věku, kdy se rodáci Gustav Pflanzer (1900–1980) z drahorazské větve rodu, Josef Jampílek (1910–1989) z cholenské větve rodu, František Jampílek (1903–1986) z běcharské větve rodu a řídící Josef Straka z Drahoraze pustili do shromažďování pamětí. Jejich dopisy, poznámky a myšlenky jsou dosud uchovány a tvoří cenný základ pro budoucí badatele. Tehdejší práce však nedošla propojení všech rodových větví.

Později pak Josef Jampílek z Roudnice nad Labem sestavil vlastní přehled – ten uložen jest ve složce Dokumenty.

Některé vzácné podklady ku sestavení rodokmenu, jakož i seznam potomků žijících v devadesátých letech dvacátého věku, dodal Jaroslav Jampílek z Prahy a František Jampílek z Lázní Toušeň. Tyto zápisky staly se základem nemalým pro další bádání rodopisné.

Avšak rodokmen již téměř úplný a prověřený, jenž pokrývá patnáct pokolení a obsahující 27 rodových větví a jejich propojení, sestavil až Pavel Jampílek (*1967) z Cholenic, jenž také tyto listiny spravuje. Jeho bádání čerpá ze stovek záznamů matričních, archivních knih i sčítacích listin.

Rodokmen, jsa povahy citlivé, není veřejně vystaven, však možno jej po domluvě nahlédnout v nové usedlosti rodu v Cholenicích (Za pazdernou) na popisném čísle 118.

Rodopisec a správce listin sám k tomuto uvádí
„Nemám úplné studie historie (pouze jsem úspěšně ukončil program celoživotního vzdělávání na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci), prosím proto o shovívavost. Snahou mou jest sepsati v těchto listinách dějiny našeho rodu, než některé události z paměti rodu budou zapomenuty. Mnohé příběhy by jinak ztraceny byly. Do širší historie a dění v Českých zemích se pouštěti nebudu. Není to v pravdě vědecká listina – spíše kronika rodu“.

 

O první sešlosti potomků rodu Jampílků

Prvá myšlenka na sjezd všech potomků rodu Jampílků zrodila se již v devadesátých letech dvacátého věku. Tehdáž bratří Jaroslav (*1938) a František (1941–2005) Jampílkovi z Vinoř u Prahy (běcharská větev rodu) s úmyslem tímto horlivě se zaobírali a připravili k tomu mnohé podklady.

Však osud nepopřál naplnění tohoto záměru – neb smrtí Františka paměť tohoto úsilí jako by umlkla a naděje se rozptýlila.

Na základě těchto dávných podkladů a dalších nově nalezených záznamů a listin byli léta Páně 2022 všichni dostupní příbuzní vyzváni, aby sešli se ku prvnímu historickému setkání rodu, jehož uskutečnění se ujal Pavel Jampílek z Cholenic, rodopisec a správce těchto listin.

A tak se stalo, že dne 10. měsíce září léta Páně 2022 slavnostně uskutečnila se historicky prvá sešlost potomků rodu Jampílků, a to v Pohostinství Slatiny u Jičína, u Ivany Drusanové, rozené Jampílkové, která pohoštění zajistila.

Z této pamětihodné chvíle dochovány jsou obrazy, jež naleznete v síni obrazové těchto listin.

 

K čemu tyto listiny mají sloužiti

Tyto zveřejněné listiny na „www.jampilek.cz“  sloužiti mají jako živý archiv a rodový poklad. Shledáte zde fakta, pověsti, větve rodové, výňatky z kronik, obrazy, listiny i paměti. Některé listiny jsouce však ochráněny před zraky nechtěnými – jste-li spřízněni krví či srdcem, obraťte se na správce. 
Máte-li pak ve své moci jakékoli listiny či obrazy po předcích našich a s rodem sdíleti je ráčíte, laskavě zašlete je správci těchto listin, aby uchovány byly pro pokolení budoucí.

Paměť rodu nezachovává se toliko v knihách a listinách, nýbrž i v ústním podání starců. Proto žádáme potomky rodu, aby vyptávali se starších na paměti dávných časů a zaznamenávali vyprávění jejich, dokud ještě mezi námi přebývají. Neb mnohé příběhy a osudy rodu jinak by v zapomenutí upadly.

Tento list rodové kroniky sepsán léta Páně 2025.
Sepsal Pavel Jampílek z Cholenic, správce těchto listin.