O počátcích a paměti rodu Jampílků v Čechách

V této části rodových listin, jež dostupny jsou po přihlášení, shledáte podrobné svědectví a paměti rodu Jampílků, jakž jsme je po léta skládali z pověstí, pamětí starců, zápisů kronikářských i církevních knih a jiných věrohodných pramenů.

Rod Jampílků řadí se mezi rody starobylé, selského stavu, jehož kořeny dle nejstarších písemných listin sahají v Čechách až do konce století třináctého. Nejprvnější zmínky o našich předcích nalézají se ve východních Čechách, zejména pak ve vsích Běchary, Budčeves, Cholenice, Drahoraz a Pševes, ležících poblíž města Kopidlna. V těchto místech jednotlivé větve rodu po mnohá pokolení sídlily a zanechaly zde stopu nezanedbatelnou.

Tak kupříkladu v Cholenicích dle zápisů dochovaných v knihách matričních žijí potomci tohoto rodu již dvanáctou generací – tedy bez přerušení po více než tři staletí. A však pohledem kroniky obce, kde je psáno „Rod Jampílků v obci je od patnáctého století“, je to patrně již staletí šest.

O stavu selském a řemeslech předků

Jampílkovi byli po staletí rolníky (láníky, půlláníky, třičtvrtěláníky, chalupníky i domkáři). Avšak nezůstali toliko u pluhu a radlice, mezi předky se s časem objevovali řemeslníci i lidé kupeckého ducha (kováři, klempíři, zedníci, pekaři, krupaři, řezníci, kupci, hostinští a zahradníci).

Osud se však rodu zle obrátil po roce 1948, kdy nový režim komunistický zpřetrhal pouta k gruntům rodovým. Mnozí byli ze starobylých gruntů vyhnáni, majetky zabaveny.
Posledním známým hospodářem, jenž této svévoli vzdoroval, byl Václav Jampílek (1911-2001) z Cholenic, jenž již od mládí svého praporečníkem Selské jízdy býval. Po navrácení půdy rodové v letech devadesátých opět počal se synem a vnuky hospodařiti a činil tak až do roku 2000.

Dnes již v našem pokolení rolníků poskrovnu, avšak nalezneme mezi potomky lidi umu kupeckého, učené doktory lékařství, lékárníky, doktory práv, profesory farmacie i  mistry různých řemesel.

O původu jména Jampílek

Příjmení „Jampílek“ nese zjevně kořen cizozemský, neboť dle pověstí, jež v rodě kolují, prý pochází z jména „Jampilék“, což po francouzsku znělo by „Žempilék“. O tomto původu vypráví se zejména mezi větvemi cholenskou a drahorazskou.

Podle rodových bájí předkové naši přišli z jižní Francie, kráčejíce přes Švýcarsko ku Čechám; jiní pak míní, že původ bráti se má z Němec středních či z krajin, jež dnes Rakouskem slují. Všechny pověsti a ústní podání uchovány jsou v příslušné části těchto listin.

Záznamy písařské a důkazy písemné

Pověsti, nechť slouží k paměti, však pravý základ rodu náleží hledati v úředních knihách a zápisech kronikářů. Tak v kronikách Cholenic, Pševse či města Libáně nalézáme zmínky o jménu Jampílek již od století třináctého.

Například v gruntovní knize obce Běchary se léta Páně 1625 uvádí jméno Jiřík Jampílek, po jehož smrti majetek dán byl vdově a devíti dítkám – což svědčí o stabilním statku již dříve založeném.

V Kronice libáňské se mimo jiné také uvádí „Jan Jampílek ve vězení na Veliši prohlásil, že by raději sám dříví na hranici snesl, než by ke katolictví přestoupil“. Za tato slova ho libáňský hrdelní soud odsoudil a on byl skutečně 31. července léta Páně 1651 upálen.

V Kronice obce Pševes je psáno „Ve statku Dubských ve Pševsi býval rod Jampílků, který jest v obci asi z konce třináctého nebo začátkem čtrnáctého století. Předek tohoto rodu byl francouz jménem Žampilék“. Jakým způsobem předek rodu tohoto do Pševse přišel o tom není psáno.

V Pamětní knize obce Cholenice na straně starousedlíků zapsáno je „Rod Jampílků v obci od patnáctého století“.

Rodopisné bádání a práce současná

Patrně první snaha zmapovati celý rod podniknuta byla v šedesátých letech dvacátého věku, kdy se rodáci Gustav Pflanzer (1900–1980) z drahorazské větve rodu, Josef Jampílek (1910–1989) z cholenské větve rodu, František Jampílek (1903–1986) z běcharské větve rodu a řídící Josef Straka z Drahoraze pustili do shromažďování pamětí. Jejich dopisy, poznámky a myšlenky jsou dosud uchovány a tvoří cenný základ pro budoucí badatele. Tehdejší práce však nedošla propojení všech rodových větví.

Později pak Josef Jampílek z Roudnice nad Labem sestavil vlastní přehled – ten uložen jest ve složce Dokumenty.

Některé vzácné podklady ku sestavení rodokmenu, jakož i seznam potomků žijících v devadesátých letech dvacátého věku, dodal Jaroslav Jampílek z Prahy a František Jampílek z Lázní Toušeň. Tyto zápisky staly se základem nemalým pro další bádání rodopisné.

Avšak již téměř úplný a prověřený rodokmen, pokrývající 15 pokolení obsahujíc 27 rodových větví a jejich propojení, sestavil až Pavel Jampílek (*1967) z Cholenic, jenž také tyto listiny spravuje. Jeho bádání čerpá ze stovek záznamů matričních, archivních knih i sčítacích listin.

Rodokmen, jsa citlivé povahy, není veřejně vystaven, však možno jej po domluvě nahlédnout v nové usedlosti rodu v Cholenicích (Za pazdernou) na popisném čísle 118.

Rodopisec a správce listin sám k tomuto uvádí
„Nemám studie historie, prosím proto o shovívavost. Snahou mou jest sepsati v těchto listinách dějiny našeho rodu, než některé události z paměti rodu budou zapomenuty. Mnohé příběhy by jinak ztraceny byly.  Do širší historie a dění v Českých zemích se pouštěti nebudu. Není to v pravdě vědecká listina – spíše kronika rodu. A tu píši s úctou ke všem, kteří tu byli před námi.“

O první sešlosti potomků rodu Jampílků

Prvá myšlenka na sjezd všech potomků rodu Jampílků zrodila se již v devadesátých letech dvacátého věku. Tehdáž bratří Jaroslav (*1938) a František (1941–2005) Jampílkovi z Vinoř u Prahy (běcharská větev rodu) s úmyslem tímto horlivě se zaobírali a připravili k tomu mnohé podklady.

Však osud nepopřál naplnění tohoto záměru – neb smrtí Františka paměť tohoto úsilí jako by umlkla a naděje se rozptýlila.

Na základě těchto dávných podkladů a dalších nově nalezených záznamů a listin byli léta Páně 2022 všichni dostupní příbuzní vyzváni, aby sešli se ku prvnímu historickému setkání rodu, jehož uskutečnění se ujal Pavel Jampílek z Cholenic, rodopisec a správce těchto listin.

A tak se stalo, že dne 10. měsíce září léta Páně 2022 slavnostně uskutečnila se historicky prvá sešlost potomků rodu Jampílků, a to v Pohostinství Slatiny u Jičína, u Ivany Drusanové, rozené Jampílkové, která pohoštění zajistila.

Z této pamětihodné chvíle dochovány jsou obrazy, jež naleznete v síni obrazové těchto listin.

K čemu tyto listiny mají sloužiti

Tyto zveřejněné listiny na „www.jampilek.cz“  sloužiti mají jako živý archiv a rodový poklad. Shledáte zde fakta, pověsti, větve rodové, výňatky z kronik, obrazy, listiny i paměti. Některé listiny jsouce však ochráněny před zraky nechtěnými – jste-li spřízněni krví či srdcem, obraťte se na správce. 
Máte-li pak ve své moci jakékoli listiny či obrazy po předcích našich a s rodem sdíleti je ráčíte, laskavě zašlete je správci těchto listin, aby uchovány byly pro pokolení budoucí.

Tento list rodové kroniky sepsal Pavel Jampílek rodopisec z Cholenic, léta Páně 2025