Historie rodu Jampílků

O počátcích a paměti rodu Jampílků v Čechách

Rod Jampílků mezi rody starobylé se řadí a ke stavu selskému náleží. Kořeny jeho dle nejstarších listin písemných sahají v zemích Českých až ku konci století třináctého.

Nejprvnější zmínky o předcích rodu nalézají se ve východních Čechách, zejména pak ve vsích Běchary, Budčeves, Cholenice, Drahoraz a Pševes, ležících poblíž města Kopidlna, někdejšího sídla panství kopidlenského. V těchto místech jednotlivé větve rodu po mnohá pokolení sídlily a zanechaly zde stopu nezanedbatelnou.

Tak kupříkladu v Cholenicích dle zápisů dochovaných v knihách matričních žijí potomci tohoto rodu již dvanáctou generací – tedy bez přerušení po více než tři staletí. Však dle kroniky obce, kde psáno jest: „Rod Jampílků v obci jest od patnáctého století“, je to patrně již staletí šest.

O stavu selském a řemeslech předků

Jampílkovi byli po staletí rolníky (láníky, půlláníky, třičtvrtěláníky, chalupníky i domkáři). Však nezůstali toliko u pluhu a radlice; mezi předky se s časem objevovali řemeslníci i lidé kupeckého ducha: kováři, klempíři, zedníci, pekaři, krupaři, řezníci, kupci, hostinští a zahradníci.

Osud rodu se po roce 1948 zle obrátil, kdy nový režim komunistický zpřetrhal pouta k gruntům rodovým. Mnozí byli ze starobylých gruntů vyhnáni a majetky zabaveny.

Posledním známým hospodářem, jenž této svévoli vzdoroval, byl Václav Jampílek (1911–2001) z Cholenic, jenž již od mládí svého praporečníkem Selské jízdy býval. Po navrácení půdy rodové v letech devadesátých opět počal se synem a vnuky hospodařiti a činil tak až do roku 2000.

Dnes již v nynějším pokolení rolníků jest poskrovnu, avšak nalezneme mezi potomky lidi umu kupeckého, učené doktory lékařství, lékárníky, doktory práv, profesory farmacie i mistry různých řemesel.

O původu jména Jampílek

Příjmení „Jampílek“ nese zjevně kořen cizozemský, neboť dle pověstí, jež v rodě kolují, prý pochází z jména „Jampilék“, vyslovovaného dle podání jako „Žempilék“. O tomto původu vypráví se zejména mezi větvemi cholenskou a drahorazskou.

Podle rodových bájí předkové naši přišli z jižní Francie, kráčejíce přes Švýcarsko ku Čechám; jiní pak míní, že původ bráti se má z Němec středních či z krajin, jež dnes Rakouskem slují.

Pověsti, nechť slouží k paměti, však pravý základ rodu náleží hledati především v úředních knihách, matrikách, gruntovních zápisech a kronikách.

Záznamy písařské a důkazy písemné

V gruntovní knize obce Běchary léta Páně 1625 uvádí se jméno Jiřík Jampílek, po jehož smrti majetek dán byl vdově a devíti dítkám – což svědčí o statku již dříve dobře založeném.

V Kronice libáňské se mimo jiné uvádí, že Jan Jampílek ve vězení na Veliši prohlásil, že by raději sám dříví na hranici snesl, než by ke katolictví přestoupil. Za tato slova jej libáňský hrdelní soud odsoudil a on byl skutečně 31. července léta Páně 1651 upálen.

V Kronice obce Pševes jest psáno: „Ve statku Dubských ve Pševsi býval rod Jampílků, který jest v obci asi z konce třináctého nebo začátkem čtrnáctého století.“ Dále kronika uvádí pověst o francouzském původu předka rodu, jehož jméno bylo v podání vyslovováno Žempilék.

V Pamětní knize obce Cholenice na straně starousedlíků zapsáno je: „Rod Jampílků v obci od patnáctého století“.

O současném rodopisném bádání, správě rodového archivu a spřízněných rodech pojednává samostatný list Současnost a bádání.

Tento list rodové kroniky byl sepsán léta Páně 2025 a upraven roku 2026. Sepsal Pavel Jampílek z Cholenic, správce těchto listin.